27. 9. 2021

Lenka Janoštíková

---

• Jaká je vaše aktuální profese? A kde pracujete nyní?

Nyní pracuji již 11 let v domově se zvláštním režimem, s cílovou skupinou postiženou Alzheimerovou chorobou a jinými typy demence. Již 21 let zde pracuji jako vrchní sestra.

• Co vám studium na naší škole nejvíc dalo a naopak, co vám vzalo?

Studiem na škole jsem získala hlavně největší zkušenosti na praxi. Prošla jsem praxi na všech druzích oddělení, např. dětském oddělení, novorozeneckém oddělení, porodní sále, interně, chirurgii, neurologii, ORL a dalších. Nechyběla také praxe v laboratořích, ambulancích i na pitevně. Pro mě byla zajímavá i praxe v jeslích, zde mě práce s dětmi motivovala k nástupu do dětského domova.

• Jmenujte, prosím, tři rysy, které by, podle Vás, měly vystihovat kvalitního zdravotníka nebo pracovníka v sociálních službách.

Empatie, pracovitost, lidskost. Nejdůležitější je ale praxe, která nyní většině maturantů chybí.

• Která první věc se vám vybaví v souvislosti s naší školou?

Moje spolužačky, se kterými se dodnes občas scházíme.

• Jakého živoucího člověka (ze soukromé nebo veřejné sféry) nejvíce obdivujete a proč?

Můj největší obdiv a úcta patří mé mamince (již zemřela), jelikož mě i mé sourozence vedla k pracovitosti, úctě ke stáří a lásce k lidem. Jelikož nás vychovávala sama, patří jí opravdu můj velký dík za to, že jsme všichni mohli vystudovat (přestože v té době bylo těžké uživit tři děti, natož je finančně podporovat a udržet na studiích). Moje sestra je učitelkou mateřské školy a bratr byl ředitelem lidové školy umění (již také zemřel). Z toho vyplývá, že maminčina výchova nás všechny přivedla k důležité práci s lidmi.

 

rozhovor vedli: André Remeš, Monika Rolinková, Benjamin Skřička, Tereza Šílová