8. 3. 2022
Osvětim
V pátek 4. března 2022 se studenti a pedagogové Střední zdravotnické školy Kroměříž zúčastnili literárně-historické exkurze s názvem „Osvětim – svědomí lidstva" ve Státním muzeu Osvětim-Auschwitz a Březinka-Birkenau. Autobus s žáky prvních, druhých a třetích ročníků vyrazil v 4:45 hod. z Kroměříže a cestou přes Přerov, Ostravu a Gliwici dorazil v ranních hodinách do Osvětimi. Již tak ponurou atmosféru místa, zatíženého navěky těmi nejhoršími přestupky proti lidskosti, zmnohonásobňovaly poletující vločky sněhu, a před zraky nám tak tanuly obrazy astenických vězňů zlomeně procházejících pod ikonickým železným nápisem „ARBEIT MACHT FREI" a poslouchajících do marše hrající táborový orchestr smrti.
První část prohlídky započala v původním komplexu bloků Osvětim-Auschwitz. Muzeem se prochází v tichosti – všem tak byla zapůjčena sluchátka, aby dobře slyšeli do mikrofonu mluvícího průvodce. Ve všech objektech, jimiž jsme prošli, byly vystaveny doplňující fotografie, části oblečení, zavazadla nebo nezměrná hromada lidských vlasů, z nichž nacisté nechávali dělat tkaniny. Obzvlášť přízračně na nás zapůsobil sádrový model plynové komory, která, jak známo, přímo sousedila s pecemi propojenými s komíny, z nichž vylétali lidé, kteří si – slovy básníka Paula Celana – v oblacích kopali hrob.
Za všudypřítomnými nápisy HALT/STÓJ u ostnatých drátů původně nabitých elektřinou zcela lhostejně vyhlížela honosná vila Rudolfa Hösse, velitele tábora. V její blízkosti se nacházela i šibenice, jež na příkaz norimberského tribunálu symbolicky ukončila život osvětimského „architekta" a pána nad životem tisíců, pro nějž byla smrt skutečně jen řemeslem. Další zastávkou exkurze byla jediná dochovaná plynová komora, v níž jsme mohli vidět i otvor, jímž nacisté v maskách vhazovali smrtící cyklon B.
V druhé části prohlídky jsme se autobusem přesunuli ke tři kilometry vzdálenému vyhlazovacímu táboru Březinka-Birkenau, jenž byl desetkrát větší než tábor Auschwitz.
Do Březinky jsme vstupovali širokou branou, jíž po kolejích vjížděly celé vlaky plné lidí odsouzených k záhubě. Prošli jsme se v zamyšlení i po rampě, na níž nacističtí „andělé smrti" rozhodovali o tom, kdo půjde napravo a kdo nalevo. Jiná možnost (tedy cesta rovná) znamenala jistou smrt. Měli jsme též možnost prohlédnout si krátce po válce vybudovaný památník obětem a ubikace, v jejichž hrozivých podmínkách musely oběti přežívat a umírat. Procházeli jsme kolem zbytků plynových komor a krematorií, z nichž se dochovaly již jen mechem porostlé sutiny, jelikož nacisté před příchodem Rudé armády po sobě nechtěli zanechat žádné důkazy. Byli jsme upozorněni, že několik „baráků" prochází rekonstrukcí, jedná se o tři čtvrtě století staré stavby, které nevyhnutelně musí být zachovány pro budoucnost.
Po ukončení druhé části exkurze si žáci mohli v přilehlém obchůdku zakoupit studijní materiály či připomínkové předměty. Byla zde možnost zakoupit si mnoho zajímavých tematických knih zmiňovaných i průvodci (např. Byl jsem Mengeleho asistentem, Deník Anny Frankové etc...). Poté se autobus vypravil na zpáteční cestu, jež byla ukončena v 15:30 hod. u areálu Kroměřížské nemocnice.
Pedagogové vyzdvihují všechny studenty za příkladnou reprezentaci školy, vzorné chování, pohnutí a patřičné uctění památky obětí holokaustu. Domníváme se, že památník tohoto pomyslného „svědomí lidstva" by měl navštívit každý a připomínat si tyto dnes nepředstavitelné události. Konečně... jak stojí v citátu, který byl napsán i na jedné ze zdí v Osvětimi: Kdo nezná svoji minulost, je odsouzen k tomu si ji zopakovat.
Patrik Dudek, Věra Koščová, Jindřich Martínek, Marie Ptáčková, Eva Stručovská
V Kroměříži dne 7. 3. 2022
